Poruchy barvocitu zatěžuje více muže

Nejbarevnější a nejimpozantnější je příroda na podzim, kdy listí mění svou strukturu a barvu a my se můžeme těšit na pestrobarevnou krajinu jako z obrázku. Z listí ubývá zelené barvivo a nechá tak vyniknout ostatním barvám, jejichž intenzita zbarvení je závislá na podzimním počasí. Jenže ne všichni můžeme stejně vnímat barvy. Na světě žije přes 8 miliard lidí, z toho zhruba 650 milionů mužů a 40 milionů žen mají poruchu barevného vidění. Čím je způsobená porucha barvocitu, jaké jsou typy poruch, jaká mohou být omezení v životě nebo jak se zjišťuje stav barvocitu, se dozvíte v následujícím článku.

Co nám umožňuje vidět barevně?

Schopnost vidět barevně nám umožňují především čípky obsažené v druhé vrstvě sítnice oka (celkem má sítnice 10 vrstev). Čípky obsahují oční pigment citlivé na světlo. Barevné vidění je subjektivní vjem založený nejen na světelných podmínkách (např. vlnová délka světla, velikost osvětlení), ale i na zdravotním stavu očních tkání včetně optického nervu, zrakové dráhy a mozkových center, kde konečný barevný vjem vzniká. Lidské oko obsahuje až 7 milionů čípků, z nichž největší hustota se nachází v místě nejostřejšího vidění nazývaná žlutá skvrna. Pomocí čípků jsme schopni vidět ostřeji, rozeznat intenzitu světla a rozeznávat barvy. Rozeznáváme tři základní barvy – červenou, zelenou a modrou barvu. Definovat barvu můžeme podle sytosti, odstínu, jasu a teploty. Oproti tomu tyčinky v sítnici nám umožňují vidět lépe za tmy, díky tyčinkám jsme schopni vidět trojrozměrně v periferii, umíme rozeznat pohyb a kontrast.

Vidí miminko barevně?

Po narození dochází k přeskupení čípků do žluté skvrny. Od prvních týdnů vnímá novorozenec kontrasty, vidí černobíle, poté reaguje na pohyb. V 2. týdnu dozrávají čípky na sítnici. Miminko do 3. měsíce vnímá hlavně světlo a tmu a reaguje na předměty do vzdálenosti 50 cm. První barevné vidění je možné znamenat od 3. měsíce života, kdy je miminko citlivé na červenou barvu, další barvy rozpozná o 1-2 měsíce později. V 6. měsíci je dítě schopné vidět již barevně. Nejkvalitnějšího barevného vidění je ale dosaženo kolem 25. roku života.

Jaké jsou nejčastější poruchy barvocitu?

Daltonismus neboli poruchy barvocitu rozlišujeme na poruchy vrozené a získané. Nejčastěji poruchou barvocitu trpí muži s výskytem 8-9 % než ženy s výskytem 0,5 % v celosvětové populaci, neboť dědičnost je recesivního typu a je vázána na X chromozom. U vrozené poruchy se jedná především o poruchu vnímání červené nebo zelené barvy. Nejčastěji bývá snížená schopnost vnímání pro jednu ze základních barev tzv. anomální trichromazie. Daleko méně se můžeme setkat se stavem, kde by úplně chyběl cit (čípek) pro základní barvu tzv. dichromazie. Kombinace těchto poruch je možná.  

Získaná porucha barvocitu vzniká na základě celkových onemocnění či zranění, očních chorob nebo po otravách

Mezi celková onemocnění, která mohou vést k poruchám barvocitu, řadíme horečnaté stavy, jaterní poškození či po úrazu hlavy. Dále je potvrzena vyšší pravděpodobnost vzniku poruchy barvocitu u osob s Turnerovým syndromem nebo po požití vysoké koncentraci alkoholu, jedů nebo některých léků (např. Tamoxifen při léčbě karcinomu prsu nebo Ethambutol při léčbě tuberkulózy).

Správná funkce barvocitu může být narušena např. při přítomnosti šedého zákalu, nebo pokud oční čočka v oku chybí a není nahrazena nitrooční čočkou. Porucha barvocitu může vzniknout na základě odchlípení sítnice či sklivce, při neuropatie optiku nebo při diabetická retinopatie. Retinopatie je stav postihující sítnicové cévy vedoucí až k vážnému poškození zraku, které předchází krvácení do sklivce s následným odchlípnutím sítnice. Příznaky ohlašující odchlípnutí sítnice jsou např. vnímání světelných záblesků nebo mušek, šířící se stín do stran, červené vidění nebo pokřivené vidění. Zelený zákal může též narušit fyziologickou funkci čípků nebo správnou funkci zrakové dráhy. Důležité je pravidelné samovyšetření na tzv. Amslerově mřížce a pravidelné kontroly u očního lékaře.

Nejčastější typ poruchy barvocitu je snížené vnímání jednoho typu čípku

Nejčastěji se můžeme setkat s člověkem, který trpí sníženým vnímání zelené barvy, tento stav je označován jako deuteroanomálie (výskyt 5,5 %). Při přítomnosti snížené citlivost pro červenou barvu značíme stav jako protanomálie (výskyt 1 %). Výjimečně se můžeme setkat s tritanomálií, tedy stavem, kdy je snížená citlivost vnímání modré barvy. Při vyšetření barvocitu má tendenci postižený nadměrně přidávat tu barvu, pro kterou má snížený cit.

Úplné chybění vjemu jednoho typu čípků není tak časté

Lidé trpící dichromazií mají funkčně pouze dva typy čípků, kdy jeden typ úplně chybí. Chybějící barvu umožňuje rozlišovat podle sytosti a jasu a ne podle barevného tónu. Při chybění vjemu pro zelenou barvu je stav nazýván deuteranopie (výskyt 1,5 %). Porucha vidění pro červenou barvu je označována jako protanopie (výskyt 1 %). Vzácně se vyskytuje tritanopie, kdy chybí vjem pro modrou barvu.

Jaké existují zvláštnosti v poruchách barevného vidění?

Ojediněle se vyskytuje úplná barvoslepost tzv. achromatopsie (výskyt 1 z 30 000 lidí), kdy postižený vidí jen černobíle jako na staré fotografii. Žlutá skvrna sítnice není dostatečně vyvinuta a proto má dotyčný sníženou zrakovou ostrost, kdy barvy vnímá jako odstíny šedé. Obtěžující může být světloplachost a nekontrolovatelné pohyby očí. Nejvyšší počet lidí s achromatopsií je na ostrově Pingelap v Mikronésii v Tichém oceánu, kde každý desátý obyvatel trpí touto poruchou.

Dočasné barevné vidy mohou nastat při otravách nebo při patologických stavech

Někdy se může stát, že po požití některých léků, při otravách nebo při některých patologických stavech můžeme mít přechodně narušenou schopnost vnímat barvy, kdy vidíme barevné skvrny. Také mohou naše čípky detekovat bezbarvé předměty jako barevné s převládající jednou barvou, tento stav je označován jako tzv. chromatopsie. Např. červené vidění je možné zaznamenat po prudkém a silném oslnění oka, při krvácení do sítnice nebo při chybějící oční čočce v oku nebo po otravách. Po žloutence či po otravách může nastat žlutavé vidění. Po operaci šedého zákalu bývá někdy přítomno modré vidění.

Jak lze zjistit, jestli netrpím poruchou barvocitu?

Vyšetření barvocitu je součástí komplexní oční prohlídky při zjištění zdravotní způsobilosti řízení motorových vozidel a u vybraných profesí, kdy vyšetřuje oční lékař, popřípadě vyšetření provádí optometrista. Po zdravotní stránce zraku se vyšetřuje hlavně zraková ostrost a zjištění oční vady. Další testy mohou odhalit případné odchylky v binokulárním vidění, v rozsahu zorného pole nebo v kontrastní citlivosti. Oční lékař měří nitrooční tlak nebo hodnotí stav jednotlivých vrstev oka včetně sítnice na speciálních přístrojích.

Barvocit se vyšetřuje každým okem zvlášť, z nichž nejznámější a nejrychlejší metoda je rozpoznání čísel, písmen či obrázků na tzv. pseudoisochromatických tabulkách tvořených množství jednobarevných bodů s různou hodnotou jasu. Další a podrobnější testování je vázáno na specializovaných pracovištích s patřičným vybavením: Barevné tóny se vyšetřují např. na Holmgrenových bavlnkách obsahující bavlnky různých odstínů a sytostí, kde má vyšetřovaný ukázat na bavlnky se stejným barevným tónem. Přesnější a podrobnější měření odchylek barvocitu umožňuje Nagelův anomaloskop sestavený z kruhového světelného pole. To je rozděleno na horní a dolní polovinu, kde dolní polovina svítí žlutou barvou. Vyšetřovaný má za úkol namíchat v horním poli červenou a zelenou barvu v takovém poměru, aby byla stejně barevná, jako ve spodním poli. Nejmodernější pojetí je propojení počítačové techniky s vyhodnocením jednotlivých odchylek barev v grafech pomocí např. Farnsworth-Munsell testu. Zde jsou vyšetřovanému předřazena barevná pole, která se shodují v sytosti a jasu, ale odlišují se v odstínu. První a poslední barevná pole jsou pevně daná. Cílem je seřazení barevných polí podle odstínu mezi první a poslední polem.

Jsou nějaká omezení v práci při barvosleposti?

V dětství může porucha barvocitu narušit přehlednost při učení nebo negativně ovlivňovat psychický vývoj dítěte. Postižený barvoslepostí může mít problém při oblékání, s orientací na mapě, při určitých sportovních aktivitách nebo při dalších činnostech založených na barevném vnímání detailů na sledovaném předmětu (např. při vybírání potravin, při houbaření).

Dokonalý barvocit vyžadují určité profese, jako jsou např. elektrikář, elektronikář, pilot, profesionální řidič motorového vozidla, pyrotechnik, malíř, grafik, módní návrhář nebo fotograf a další speciální zaměstnání (chemický, potravinářský průmysl, marketing), kde je zodpovědnost vázaná na neporušeném barvocitu. Při řízení auta a dalších motorových vozidel má největší význam správná korekce oční vady než jemná porucha barvocitu. Pokud však porucha barvocitu narušuje standartní vnímání při provozu na vozovce, kdy dotyčný např. nerozezná barvy na semaforu, je v takovém případě nesplněná podmínka zdravotní způsobilosti pro řízení motorového vozidla.

Existuje léčba daltonismu?

Porucha barvocitu není v současné době léčitelná, lze však používat kompenzační pomůcky jako jsou např. brýlové čočky nebo kontaktní čočky s barevným filtrem upravující poměr signálu pro určité typy čípků podle formy poruchy barvocitu. Vhodné je pravidelně pít vodu a konzumovat potraviny zejména s obsahem vitaminu A, luteinem a zexantinem, aby čípky mohly správně fungovat. V posledních letech je směřován vývoj léčby pomocí genové terapie, kdy se aplikuje do těla postiženého látka s tzv. neškodným virem obsahující geny pro bílkovinovou část zrakového pigmentu opsin, který způsobují změnu genu vytvářející čípky.