Hlavním významem oční čočky v oku je její schopnost akomodace, neboli zaostření na různě vzdálené předměty

Oční čočka je v oku součástí optického systému, kde hlavní roli zaujímá rohovka s optickou mohutností cca 43 dioptrií. Společně se slzným filmem, nitrooční tekutinou, komorovou vodou a sklivcem vytváří optický systém, jehož vizuální zobrazení na sítnici závisí na kvalitě, transparentnosti jednotlivých rozhraní a očních tkání a dalších faktorů. Pomocí oční čočky jsme schopni zaostřit na předměty v různé vzdálenosti, tato schopnost se nazývá akomodace. Nejčastější porucha funkce oční čočky projevující se postupnou ztrátou elasticity a nemožností doostřit do blízka přichází s věkem a nazývá se presbyopie. Mezi nejčastější příčinou praktické slepoty v rozvojových zemích z důsledku nedostatečné dostupnosti očních lékařů-operatérů je porucha průhlednosti čočky s názvem šedý zákal neboli katarakta.  Šedý zákal se vyvíjí buď po narození nebo je získaný nejčastěji věkem nebo za její vznik mohou jiné faktory např. dlouho léčená cukrovka, nadměrné kouření cigaret, nadměrná expozice UV paprsků aj. Léčba šedého zákalu spočívá v odstranění zakalené části a vložení nitrooční čočky.

Anatomie oční čočky

Oční čočka je dvojvypuklé tělísko, kde přední plocha čočky je plošší a její zadní plocha je vyklenutější. Je umístěna za duhovkou v části nitroočního prostoru oka společně s přední a zadní oční komorou a sklivcem. Ve své svislé poloze je v oku upevněna pomocí vláken ze závěsného aparátu řasnatého tělíska. Z vnější části se oční čočka skládá z pouzdra, kůry a uvnitř se nachází jádro. Za fyziologických podmínek je oční čočka průhledná, bezcévná a pružná. V dětství je měkká, v dospělosti váží v průměru 250 mg a postupně se stářím stává tvrdší a žloutne. Oční čočka je velká v průměru 10 mm se střední tloušťkou 4-5 mm. Výživa oční čočky je zajišťována difuzí přední oční komory a tekutinou ze sklivce.

Embryologie oční čočky

Základ oční čočky vzniká z povrchového ektodermu očního váčku ve 4. týdnu těhotenství. U 18 mm embrya, tj. v 9. týdnu těhotenství, je oční čočka kulovitá a čočková vlákna začnou narůstat do přední části oční čočky a vytváří se čočkové pouzdro.

Vývoj oční čočky po narození

Miminko v prvních týdnech života vnímá světlo a tmu. Oční čočka novorozence váží asi 90 mg a v klidovém stavu bez akomodace dosahuje až 34 dioptrií. Miminko sleduje předmět střídavě jedním okem. Od druhého měsíce začíná používat obě oči současně. Tříměsíční miminko dovede sledovat bližší a vzdálenější předměty a vyvíjí se schopnost pohybu očí na pozorovaný předmět (konvergence) a mimo něj (divergence). O měsíc později dokáže miminko zaostřovat na předměty do blízka a do dálky. Od šestého měsíce dítě začíná spojovat dva různé vjemy z každého oka v jeden (fúze) a akomodace a celkové vidění se postupně zdokonaluje.

Hlavní funkce oční čočky

Hlavním významem oční čočky v lidském oku je akomodace, neboli schopnost oka zaostřovat na předměty na různou vzdálenost, převážně na bližší vzdálenost. Na základě různé stupni akomodace dochází ke změně zakřivení tak, že láme světlo s cílem, aby paprsky dopadaly na sítnici a vytvořil se na oku ostrý obraz. Při pohledu do blízka se vlákna řasnatého tělíska uvolní, to způsobí, že se čočka zaoblí a posune se lehce dopředu. Zároveň dojde k zúžení zornice (mióza) a oči se stočí směrem na pozorovaný předmět (konvergence) a umožní jeho prostorové vnímání. Oční čočka má v době akomodace až 33 dioptrií, v klidovém stavu její optická mohutnost činí 19-20 dioptrií. Mechanismus, kdy se oční čočka vrací do původního stavu, se nazývá desakomodace a umožňuje pozorovat vzdálené předměty.

Oční čočka částečně zadržuje infračervené nebo ultrafialové paprsky. Je však velmi citlivá k ionizujícímu záření jako je např. rentgenové záření. Působení těchto záření může urychlit proces stárnutí v oční čočce a může způsobit např. vznik šedého zákalu (katarakta).